ČT Lucinka po Przedswit Miroslavský

 Jako spousta jiných i já jsem v dětství propadla lásce ke koním.Vlastně nebyla to láska,byl to spíš obdiv,úcta,k tak obrovskému,hrozivému a přitom nádhernému zvířeti.Každá knížka,obrázek,postavička,musela patřit mě.Při pouhém pohlazení ve mně zůstával pocit,že jsem zase tomuto majestátnému zvířeti o kousek blíž...A ten pocit mi zůstal doteď,byť jsem o dvacet let starší...

Psal se rok 1995,já měla jedenáct let a čím dál více pociťovala touhu být v blízkosti koní.Nazpaměť jsem uměla každou svoji knížku a co se týkalo teorie,byla jsem snad nejchytřejší holka v okolí.Tak moc jsem toužila být v blízkosti koně,jakéhokoliv...Přesto se mnoho možností nenaskytovalo a já mohla o tom všem jen snít,pohladit si koně ve výběhu nedalekého hřebčína,nebo se povozit v cirkuse či na pouti...Asi i rodiče čekali,že mě ta přehnaná touha opustí,ale nestalo se tak...

  Díky nim jsem ve svých dvanácti letech začala docházet do nedaleké soukromé stáje a zjistila jsem že všechny mé teoretické zkušenosti jsou mi nanic.Musela jsem se naučit chodit kolem koně sama,pucovat,místovat,vybírat z kopyt.Nebyl nikdo kdo by mě upozornil,teď to nedělej,musíš jinak,byla jsem jen já a kůň.Sen se začínal stávat skutečností,zažila jsem narozené hříbátko,obsedání koně,první vodění na vodítku,já jsem byla najednou ta,co mohla někoho něco naučit...Dlouhé měsíce jsme se učili jezdit,padaly a zase se vracely do sedla,jen zkušenosti se staly našimi učiteli a my pomalu krůček po krůčku byli v sedle jistější...Cválaly si bez sedla po poli,zažily pocit volnosti a splynutí... A najednou jsem zjistila,že si můžu říkat,,holka od koní,,...Kopance,pády,úrazy,nic mě neodradilo,až...

  Až střední škola,nový lidé a nová etapa mého života.Najedno u bylo něco více na  prvním místě a to majestátné zvíře ztratilo v mém srdci místo..Prioritou pro mě bylo něco úplně jiného,dlouhých pět let jsem byla opět od koní,občas jsem dostala nějaké informace od kamarádky nebo na skok zašla na návštěvu.Z hlavy se mi vytratil můj sen,bylo tam něco úplně jiného.Jen mě udivoval divný pocit,který mě vždycky zachvátil,když jsem viděla,že někdo jezdí na koni.Byla to závist a já po dlouhé době opět pocítila tu strašnou touhu být zpátky,připadala jsem si zase jako malé dítě.Koně mi v srdci zůstali jen je bohužel odsunulo něco hodně do pozadí.

  Po pěti letech mě přijali jako by to bylo včera...Jen já si připadala že jsem zradila,nejen lidi ale hlavně KONĚ!Nepatřila jsem sem i když mi to nikdo ani náznakem nedal najevo.Měla jsem více strachu,respektu a méně zkušeností.Po mé první vyjížďce jsem si odnesla svalovou horečku a týden si dávala tělo do pořádku.Ale už jen ta vůně když jsem vešla do maštale mě zase dostala do reality...reality s koňmi...

Prošla jsem si znovu vším takřka od začátku ale ničeho nelituji...Zažila jsem hodiny s trenérem,úžasné vyjížďky po lese,své první hříbě,které spatřilo světlo světa i díky mě a poznala spoustu lidí.Už nejsem ta střeštěná holka,co nad ničím nepřemýšlí a do všeho jde po hlavě...Snad mám více rozumu,snad i kapánek zkušeností,ale nikdy si netroufnu říct že rozumím koním....

  Milujeme koně abychom mohli nahlédnout do jejich duše,často však je to naopak a oni náhlednou do duše nám.Nezradí avšak ani neporadí,vždycky ale pomůžou...

 Můžeme je pochopit nikdy jim ale úplně neporozumíme...Oni budou těmi kteří zůstanou člověku navěky tak trochu tajemstvím.

  Každý příběh koně je si strašně podobný,každý však je jedinečný.Splétá osudy lidí,zvířat a mnohdy bolí,dokáže být spravedlivý i krutý,vždy je ale napsaný životem...

  Pro každého z nás je jedinečný právě ten NÁŠ kůň,nezáleží jestli sportuje,má efektivní stavbu těla,korekční postoj.I mrňavý poník může být v očích svého majitele nepředstavitelně obrovský a krásný.Stačí jediný pohled a dostane vás ať chcete nebo nechcete. Máme každý svoji prioritu,někomu jde o to se s koněm ukazovat,někomu stačí sedět u něj v boxe...Ať už je to jakkoliv věřte že vás bude provázet na jakékoliv cestě a bude vašim přítelem v dobrém i zlém.Nikdy se ale nenechte nutit druhým do věcí která VY opravdu nechcete...

 

 Přeji každému z vás ať ten  příběh napsaný vaším koněm má vždy šťastný konec...A když se najde ten méně šťastný,zkuste si z něj vždy vzít jen to pozitivní...Vždyť všechno zlé je na něco dobré...